Chtěla bych s těchto příběhů udělat takovou miniserii, protože mám příběhů docela dost. Pokud by se vám to líbilo a chtěli byste nějaký další zážitek, stačí napsat komentář. ^^
Více v celém článku.
Jako první bych asi začala tím, že já osobně na duchy věřím. Věřím na různá paranormální stvoření, věřím, že někdo dokáže praktikovat magii, byť se to zdá přitažené za vlasy a taky věřím, že existují mimozemšťané. Takže jo. Jak můžete hádat, jsem člověk, co se v těchto věcech naprosto vyžívá, neustále se kouká na různé dokumenty, čte různé články, zajímá se o konspirační teorie.
Takže když se u nás doma začaly dít podivné věci, okamžitě jsem to přisuzovala něčemu paranormálnímu. Po nějaké době jsem si však řekla, že je tady spousta logického vysvětlení. Jenže potom přišlo několik zážitků, která zase tak moc vysvětlit nejdou.
Tak a teď už k prvnímu příběhu.
Začnu příběhem, který pochází ze samotného začátku těchto „podivných„ věcí. Není to ani tak nějaký... já nevím... pohyb předmětů a takové ty věci, ale je to spíše můj pocit. Když jsme se nastěhovali do našeho domu,
(Asi by bylo dobré dodat, že máme dvoupatrový dům. Dole se nachází ložnice, koupelna, obývák, kuchyně a nahoře je můj pokoj a pokoj bráchy. Momentálně je pokoj bráchy neobydlený, takže jsem nahoře úplně sama. Další věc, kterou bych měla dodat - téměř všechny tyhle podivné věci se stávají v horním patře domu.)
měla jsem pokoj poskládaný určitým způsobem. Všechno bylo v pohodě, usínalo se mi fajn, neměla jsem nijak zlé sny nebo tak něco. Po určité době jsem se rozhodla pokoj přestěhovat. Dala jsem si postel naproti zrcadlu, které jsem měla na stěně a před zrcadlo jsem si postavila skříň. Prostě jsem si věci v pokoji přestěhovala a nějakou dobu se nic nedělo. Potom se ale začalo dít něco zvláštního. Každý večer jsme usínala s obrovským pocitem strachu, s obrovskou úzkostí, svíravým pocitem na hrudi. Každou noc jsem usínala obličejem ke stěně, abych neviděla do pokoje. Měla jsem strach... měla jsem pocit, že v té místnosti někdo je a pozoruje mě. Bála jsem se. Každý každičký večer a bylo to opravdu strašné. Taky se mi začali ojevovat noční můry, špatné sny a probouzela jsem se uprostřed noci, což se mi předtím nikdy nestávalo. Nechodím v noci ani na záchod. Prostě jsem se nikdy nebudila. Když jsem spala kdekoli jinde v domě, bylo to v pohodě. Jen u mě v pokoji byla vždy ta divná atmosféra. Nikdy mě nenapadlo, co by to mohlo způsobovat. A po nějaké době, když jsem si znovu měnila sestavení pokoje jsem zjistila, že celou dobu bylo naproti mé postele zrcadlo.
Teď to někteří z vás asi vůbec nechápou. Ale pokud byste si o tom začali něco hledat, můžete zjistit, že by zrcadla neměla být naproti postele. Že se o zrcadlech říká, že jsou bránou do jiného světa. O zrcadlech se toho obecně říká spousta a pro mě bohužel jsou ty špatné věci o nich zřejmě pravda.
Tohle byl můj první příběh. Jak můžete vidět, není to nijak spojené s duchy. A tak vám tady dám ještě jeden... možná dva příběhy. Užijte si je.
Tu noc jsem byla u sebe v pokoji. Všichni v domě už spali a já jsem byla poslední vzhůru. Vzala jsem svůj notebook a položila jej na stůl. Nechala jsem ho otevřený a po nějaké době se přepnul do režimu spánku. Můj notebook funguje tak, (možná to tak mají všichni. Já vážně nevím, jak přesně fungují tady tyhle věci, protože prostě.. přes tohle já nejsem) že se z toho režimu zapne, když stisknete tlačítko pro zapnutí. Nebo když zmáčknete myš. Ležela jsem v posteli a usínala, když najednou jsem viděla, že jev místnosti nějaké světlo. Zmateně jsem se otočila a můj zrak padl na otevřený notebook, který svítil. Byl zapnutý a svítila na mě uvítací obrazovka. V tu chvíli jsem byla podělaná strachy. Nevěděla jsem, co dělat. Nevěděla jsem, co se stalo. Vstala jsem, zaklapla jsem notebook a lehla si zpátky do postele. Nebyla jsem schopná pořádně usnout, protože moje srdce bilo hrozně rychle a já se bála.
Další z mých zážitků byl s točící židlí v mém pokoji. U stolu jsem měla a mám točící židli. Jednou v noci jsem ležela v posteli, měla zavřené oči a snažila se usnout, i když jsem se cítila divně, z nějakého důvodu jsem se bála a cítila jsem takovou... úzkost. Nevěděla jsem proč, ale neřešila jsem to. V tu dobu jsem už totiž byla zvyklá na to, že s těmihle pocity u sebe v pokoji prostě usínám. (Nutno dodat, že v dnešní době už nejsem schopná usnout bez světla nebo bez zapnuté televize.) Tak jsem se teda pokoušela usnout, když jsem najednou uslyšela nějaké vrznutí. Otočila jsem se a podívala se ke stolu a viděla jsem, že ta točící židle se pohnula. Ta židle se prostě pohnula a přitom tam nikdo nebyl. Nikdo s ní nehýbal. Okno bylo zavřené. Myslela jsem si, že to byl kocour. Že na tu židli skočil a pohnul s ní. Jenže když jsem se na tu židli zadívala, nebyl na ni. Nebyl ani v pokoji. Byl prostě někde jinde v domě. Nedokázala jsem si to vysvětlit a do rána jsem pořádně nebyla schopná usnout.
Tímhle bych pro dnešek skončila. Jak už jsem říkala, zážitků mám hodně a tohle jsou jen začátky. Abych pravdu řekla, mám pocit, že se to v poslední době jen stupňuje a stupňuje.
A co vy? Máte taky nějaké zážitky? Pokud ano, budu naprosto nadšená, když mi je napíšete do komentáře. :3
Xai
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat